Anděl strážný

Anděl strážný, andělé, advent, vánoce, velikonoce, duchovní život, modlitby, příběhy. administraci

je jiný svět

Je jiný svět.

Boj o nesmrtelnou lidskou duši.

O Andělech strážných jste už mnohokrát slyšeli. Přesto je dobré si  připomenout, jaký je jejich úkol a v čem spočívá jejich pomoc nám při záchraně naší nesmrtelné duše.

Slyšeli jsme z Písma tato slova: Toto praví Hospodin: „Hle, já posílám před tebou anděla, aby tě chránil na cestě a přivedl tě na místo, které jsem určil. Jestliže budeš poslouchat jeho hlas a dělat všechno, co mluvím, budu nepřítelem tvých nepřátel a protivníkem tvých protivníků. Proto můj anděl půjde před tebou.“

A tu si možná někdo řekne:" K čemu potřebuji anděly? Já nemám žádného nepřítele, nemám žádného protivníka, snažím se s každým vyjít v dobrém, jsem tolerantní." To ale není pravda. Každý z nás má několik nepřátel, každý z nás má velké a silné protivníky! Možná jimi nejsou lidé, ale jsou nimi zlí duchové! My je nevidíme, ale naši andělé strážní je vidí, a proto máme dbát na jejich hlas.

Co ale zvlášť nevidíme, je tento stálý zápas dobra se zlem v této duchovní sféře, nevidíme zápas Božích andělů a andělů zla. Vidíme pouze zlo, které se projevuje vnějším způsobem: násilím, válkou, lží, krádeží a podobně. Někdy tento boj cítíme na vlastí kůži, jako by se odehrával blízko nás.

Mohli bychom však mít dojem, že takovýto boj mezi dobrem a zlem se neodehrává jen v makrokosmu světa duchovního, ale také v mikrokosmu naší duše, že tedy i v našem nitru zápasí Boží andělé a padlí andělé, že naše nitro je oním bojištěm, na kterém neustále zápolí dobro a zlo. 

I syrští mniši, tzv. mesaliáni, si to mysleli; domnívali se, že naše duše je jakési bitevní pole, že je to město, o jehož vládu zápasí ďábel a Duch sv., a že člověk se musí k jedné z těchto válčících stran přidat.

Pravověrní církevní Otcové však dali tomuto boji trochu jiný základ. Říkali: Duše je hrad dobra a Duch sv. má v něm své přirozené sídlo. Zlo doráží zvenčí, útočí ve formě zlých myšlenek, přání a obrazů. Ale ty nejsou ani z nás, nejsou naše. Vniknou do nás a stávají se našimi teprve tehdy, až jim dobrovolně přivolíme, až jim dáme souhlas, až jim otevřeme sami brány svého srdce.

Proto církevní Otcové přirovnávají lidské srdce k „zaslíbené zemi“, ve které Filišťané, Babyloňané a jiné nepřátelské národy vrhají oštěpy a šípy, tedy špatná nutkání. Tyto „ďábelské“, „tělesné“ nebo „nečisté“ myšlenky nemohou pocházet z našeho srdce, protože to bylo stvořeno Bohem!

Tyto podněty tedy pocházejí „zvenčí“, nepatří k našemu přirozenému způsobu myšlení. A pokud zůstávají „mimo“ nás, nejsou hříchem. Stávají se zlem pouze ve chvíli, kdy je vědomě a dobrovolně přijmeme, když se s nimi ztotožníme. 

Starodávný mystický autor Pseudo - Makarius, přirovnává naši duši k velkému městu. Uprostřed je krásný hrad, vedle něho tržiště a dále pak je předměstí. Nepřítel, dědičný hřích, obsadil předměstí, tedy naše smysly. A proto jsme právě tam často znepokojováni.

Ale tyto nepokoje jsou jen pokušením, ale často pronikají i na tržiště, tedy tam, kde se o nich začíná diskutovat, zda máme přijmout myšlenku za svou a nebo ji odmítnout. Ale do hradu nitra, kde je pánem naše svoboda, nemůže hřích proniknout, jedině v případě, že mu otevřeme bránu svým svobodným souhlasem.

Svobodným souhlasem se zlem má pak zlý duch volný příchod do srdce člověka. Co tedy zbývá člověku, než bojovat ve dne v noci. Duchovní život se jmenuje duchovní boj. Kdo nechce bojovat, nemůže žít. Je to boj o nesmrtelnou lidskou duši.

Ale pro nás je nesmírně důležité, abychom si uvědomili, že ani v tomto boji nás Bůh nenechává osamocené, bojuje spolu s námi, obrazem z Písma nás přesvědčuje, že andělé bojují s námi nebo lépe řečeno – bojují za nás, zápasí o naši přízeň a lásku.
 

V prvních dobách křesťanství chodili mniši do pouště, aby tam bojovali s ďábly. Mniši ze  sinajské pouště vypracovali celou metodu k potírání ďáblů. Popsali také jejich taktiku, způsob, jak bojují proti duši.

Na začátku se zlý nápad objeví jako letmá sugesce. Co kdybys udělal to nebo ono. Je to sice proti Božímu zákonu, ale je to nápad neurčitý a líbivý, nevypadá jako něco zlého.

Přijde druhé stádium. Říkají mu „rozhovor“. Člověk začne s nápadem vést dialog, podobně jako Eva s hadem v ráji.

Říkám si: Co by se vlastně tak hrozného stalo, kdybych to provedl? Kdybych si např. tu urážku nenechal líbit a jednou se pořádně pomstil?

Ale z druhé strany jsem přece křesťan, lépe je, když odpustím. Ale když budu pořád odpouštět, ten druhý si dovolí čím dál tím víc. Je to pravá hádka motivů pro a proti. K ničemu se nerozhodnu, ale hlava mě z toho začíná bolet, unavím se. Cítím, že slábnu a že v každém okamžiku bych mohl něco udělat, co by mě pak mrzelo. Nápad se stal pokušením v pravém slova smyslu.

Přijde tedy k třetímu stadiu utkání, a tomu říkají mniši „boj“. Zlý nápad už se natolik usadil v mysli, že nechce a nechce pryč. Špatné myšlenky jsou jak mouchy, čím víc se odhání, tím víc se vrací. Co mě tedy zbývá jiného, než bránit se, bojovat. Když vydržím, vyhraji. Ale jsou chvilky slabosti, kdy se podlehne.

Čtvrté stadium této ďábelské strategie se jmenuje ‘souhlas‘. Chtělo se mně pít alkohol, rozhodnu se, že se napiji. Přišly na mysl pohlavní představy, od souhlasu ke skutku není daleko.

Skutky se pak opakují. To, co bylo jednotlivým pokleskem, se stává v pátém stádiu „vášní“. Tím se všecko zjednodušuje ve špatném slova smyslu. A cesta, kterou se pak vydáme, často končí velice špatně.

A tady je vidět pravý význam andělů strážných. Oni znají taktiku zlého ducha a sledují jeho působení. Proto máme naslouchat hlasu Božího anděla, abychom se nenechali zmást a zůstali Bohu věrní.

Žádné komentáře
 
Anděl strážný, andělé, advent, vánoce, velikonoce, duchovní život, modlitby, příběhy.administraci