Anděl strážný

Anděl strážný, andělé, advent, vánoce, velikonoce, duchovní život, modlitby, příběhy. administraci

4. adventní týden

4. neděle adventní
pondělí
úterý
středa
čtvrtek

4. NEDĚLE ADVENTNÍ


DÁREK PRO JEŽÍŠKA

Dva  misionáři přijali pozvání přijet do Ruska vyučovat morálku a etiku. Na svých cestách se dostali i do jednoho dětského domova. Tam žila asi stovka chlapců a dívek, kteří nikoho neměli. Z dětského domova pochází následující vyprávění:

Dětský domov jsme navštívili v době vánočních svátků a děti poprvé slyšeli tradiční vánoční příběh. Vyprávěli jsme jim o tom, jak Marie a Josef přišli do Betléma, kde nemohli najít žádný hostinec, kde by se ubytovali a tak skončili ve stáji, kde se narodil jejich prvorozený syn. Rodiče jej položili do jesliček a dali mu jméno Ježíš.

Během příběhu děti a personál domova pozorně naslouchali. Děti seděly s napětím ve tváři, aby jim neuniklo ani slovo. Na konci příběhu jsme dětem rozdali čtvrtky papíru a žluté papírové ubrousky a poradili jsme jim, jak vyrobit jesličky. Děti opatrně trhaly ubrousky na proužky a jesličky pomalu dostávaly svůj tvar. Z plstěné látky si každé dítě vystřihlo děťátko. Dále každý dostal malé kousky flanelu na Ježíškovu přikrývku. Děti byly zaujaty prací.

Pomalu jsem procházel mezi nimi, abych pomohl, bude-li třeba. Moji pozornost upoutal asi šestiletý chlapec, Míša, který své dílo už dokončil. Přišel jsem se podívat a viděl jsem, že v jesličkách ležela dvě děťátka. Přivolal jsem překladatele, abych se ho zeptal, proč jsou v jesličkách dvě novorozeňátka.

Míša vstal, podíval se na dokončené dílo a začal téměř doslovně opakovat celý příběh o narození Ježíška. Byl jsem překvapen: přestože slyšel příběh poprvé, zapamatoval si každý detail. Když přišel k vyprávění, jak Marie dítě zavinula do plenek a položila do jesliček, vyprávění neskončilo. Chlapec pokračoval: "Když Marie položila děťátko do jesliček, Ježíšek se podíval na mně a zeptal se, jestli mám místo, kde mohu zůstat. Řekl jsem mu, že nemám maminku ani tatínka, nemám žádný domov. A Ježíš mi řekl, že mohu zůstat s ním. Odpověděl jsem, že to nejde, protože pro něj nemám žádný dárek jako ostatní. Ale chtěl jsem moc zůstat s Ježíškem a tak jsem přemýšlel, co bych mu mohl dát. A tak mne napadlo, že bych mu mohl dát trochu svého tepla. To by nebyl špatný dárek. Zeptal jsem seJežíška: 'Když tě budu zahřívat, stačí takový dárek?' A On mi odpověděl: 'Jestli mě budeš zahřívat, tak to je ten nejlepší dárek, který mi můžeš dát.' A tak jsem se dostal do jesliček vedle Ježíška a on mi řekl, že s ním mohu být stále."

Když malý Míša skončil své vyprávění, měl oči plné slz, které mu stékaly po tvářičkách. Dlaněmi si přikryl tvář, sklonil hlavu na stůl a jeho ramínka se chvěla, zatímco vzlykal a plakal. Míša právě našel někoho, kdo jej nikdy neopustí. Někoho, kdo mu nebude ubližovat, ale bude ho mít stále rád. Našel někoho, s kým může zůstat navždy.

 zdroj: http://laska.xf.cz

 

sviceadvent.jpg

Dnes svítí na adventním věnci všechny 4 svíčky.

 PONDĚLÍ

 
 Poselství Vánoc
  

  Stříbrné čekání

  daleké volání

  hvězdná pláň

  tají dech nebe


  Bludičky srdce

  a věčné hledání...

  Jak dlouho už hvězda

  ukazuje cestu.


  Beránci, vlci a pastýři

  jste slepí k znamením

  jen smrt vás usmíří

  po letech zbytečných štvanic.


  A přece od města k městu

  od země k zemi

  neznaje hranic

  dále zvon vyzvání

  jediný zákon:


  LÁSKU


  zdroj: http://laska.xf.cz


Kdy jsou Vánoce?

Když se ráno probudíš s touhou milovat Pána a v něm všechny lidi - v ten den jsou Vánoce.

Když máš snahu podat ruku tomu, kdo Tě urazil - tehdy jsou Vánoce.

Když umíš přijmout od jiných laskavé slovo, úsměv, porozumění - v té chvíli začínají Vánoce.

Když dáváš úsměv, laskavé slovo, porozumění druhému - tehdy začínají Vánoce.

Kdykoliv máš snahu druhého ospravedlnit - tehdy přicházejí  Vánoce.

Když dokážeš zapomenout na sebe a myslet víc na druhé - slavíš Vánoce.

Když si dopřeješ čas vyslechnout druhé- slavíš v duši Vánoce.

Když odlehčíš námaze bližního, věnuješ mu pozornost, těš se - máš v duši Vánoce.

Kdykoliv vyslyšíš zavolání Pána, který potřebuje Tvou pomoc s trpícími, nemocnými a opuštěnými - tehdy jásej v radosti, neboť už prožíváš Vánoce.

Když si včas vzpomeneš a zdržíš se nevlídného slova, nepříznivé poznámky - děkuj za Vánoce ve svém srdci.

Když se zřekneš své vůle, svého názoru, abys přispěl k pokoji - najdeš Dítě zavinuté do plenek a jeho Matku - prožíváš s nimi Vánoce.

Když řekneš Pánu ochotné a velkodušné ANO, tehdy strhneš nebe na zem a nejúčinněji pracuješ, aby nastaly na celém světě ty pravé Vánoce.

Jsi-li však vůči tomuto světu lhostejný/á a myslíš jen na své zájmy, Vánoce od Tebe odešly, i kdyby bylo 25. prosince. Není - li ve Tvém srdci místo pro Ježíše, nenarodí se v něm. Marie a Josef musí hledat místo jinde, ale kde?:..

převzato z wwww.magnificat.sk, přeloženo


 ÚTERÝ


„Byly jsme v nesnázích, tak nám Ježíšek
musel pomoct.“
 


 Přijď, Ježíšku!
  
  Publikace "A já jsem s vámi i za železnou oponou"
 obsahuje sesbírané působivé příběhy lidí z takzvaného „východního bloku“, kde byla v druhé  polovině 20. století Církev pronásledována. Historičnost každého jednotlivého příběhu již asi nelze bezpečně ověřit. Obsahují však autentický popis atmosféry té doby a mohou být povzbuzením pro nás, kteří žijeme ve „svobodném světě“. Kladou nám také otázku: Jak s touto znovu nabytou svobodou naložíme?

Tento příběh začíná slovy:
Řeknu vám čistou pravdu. Jen mi dovolte, abych změnil
jména a zahladil stopy. Vždyť jde o Maďarsko, kde se za pravdu platí krví...

Stalo se to v malém městečku, kde žije
1500 obyvatel. Učitelka obecné školy
byla zapřísáhlá ateistka. Vyučovala zcela
podle základních tezí dialektického materialismu,
který neuznává Boha. Využívala
každé vhodné příležitosti, aby ponížila
a zesměšnila naši víru, aby se jí vysmála.
Její program byl prostý: vychovat malé
ateisty.
Zastrašené děti se neodvažovaly
bránit. Avšak jejich rodiny byly věřící
a hluboce oddané víře a náboženským
zvyklostem. Byl jsem tam farářem,
na vyučování náboženství jsem shromažďoval
drobotinu v kostele. V Maďarsku,
podobně jako v jiných komunistických
zemích, se vyučování vede ve dvou protikladných
směrech. Jak potom chcete, aby
se v tom nevinné dětské duše vyznaly?
Ale právě v takových chvílích působí
milost a v případě potřeby pomáhá
zvláštním způsobem.
Na naše děti neudělaly celkem dojem
ty povídačky, které jim neustále opakovala
paní Gertruda. Tak se učitelka jmenovala.
Já jsem dělal, co bylo možné, abych je
utvrdil ve víře. Radil jsem jim, aby častěji
chodily ke svatému přijímání. Bylo
to zvláštní, Gertruda snad byla obdařena
jakýmsi zvláštním tajemným citem, který
přesně odhaloval, které z dětí bylo u svatého
přijímání. Doslova je napadala, byly
jejími obětními beránky. Samozřejmě ji
mohl upozorňovat nějaký donašeč, ale
tady si musíme uvědomit, že je k tomu
nutná určitá doba. Díky novým předpisům
o postě před svatým přijímáním
mohly děti pojíst doma něco teplého před
tím, než cestou do školy navštívily kostel.
Některé ke svatému přijímání přistoupilo,
jiné ne. Ale Gertruda je rozeznala jediným
pohledem hned v první hodině. Kdo
jí mohl ukázat tyhle děti za takový krátký
časový úsek? Co se týká nás, nepovažovali
jsme tuto možnost za reálnou. Farnost
byla svorná, zvláště děti...

Několik dní před Vánocemi začala Gertruda
s promyšlenou krutou hrou, která podle jejího
mínění musela zasadit rozhodující ránu všem
babským předsudkům, které nakazily školu.
Scéna si zaslouží, aby byla předvedena v úplnosti.
Ve 4. A byla malá desetiletá dívenka, jmenovala se Angelina.
„Co, děvče, uděláš, když tě rodiče volají?“
„Jdu k nim,“ nesměle odpovídá dítě.
„Výborně! Slyšíš, že tě volají, a hned jako
poslušné děvče jdeš. A co se stane, když tvoji rodiče
zavolají kominíka?“„Přijde,“ říká Angelina.
Její ubohé srdéčko bije zrychleně, tuší léčku, ale
nechápe, v čem tkví.
A Gertruda pokračuje...
„Oči jí svítily jako kočce, když si pohrává s myší,“ vyprávěla mi
jedna z Angelininých malých spolužaček, „její obličej byl zlý, strašně zlý.“ „Velmi dobře, dítě. Kominík přijde, protože existuje.“
Chvíle mlčení.
„Ty přijdeš, protože existuješ. Ale dejme tomu, že tví rodiče zavolají tvou zemřelou babičku. Přijde?“
„Ne. Myslím, že ne.“ „Bravo. A jestli zavolají babu Jagu? Nebo Červenou Karkulku nebo vodníka? Máš ráda pohádky?
No tak, copak se stane v tomto případě?“
„Nikdo nepřijde, protože to jsou pohádky.“
Angelina zvedne své jasné oči, ale hned je sklopí. „Bylo mi zle z jejích očí,“ řekla mi potom naivně. Dialog pokračuje:
„Výborně, výborně,“ triumfuje učitelka,
„člověk by si myslel, že jsi dnes zmoudřela.
Tak vidíte, děti, že živí na zavolání odpovídají.
A naopak ti, kdo neodpovídají, nežijí nebo neexistují. Je to jasné, že?“
„Ano,“ odpověděla třída sborem.
„Teď si uděláme malý pokus.“
Pak se obrátila k Angelině a řekla: „Jdi ven, dítě.“ Děvčátko váhá, potom vyjde z lavice. Dveře se těžce zavřou za její křehkou postavičkou. „A teď ji, děti, zavolejte.“
„Angelino! Angelino!“ volá třicet dětských
hlásků. Všichni si vážně myslí, že je to hra. Angelina vchází celá rozpačitá.
Učitelka se snaží mírnit své uspokojení z tohoto efektu.
 „Zřejmě jste téhož mínění,“ říká. „Jestliže zavoláte někoho, kdo existuje, pak přijde.
Jestli zavoláte někoho, kdo neexistuje, nepřijde a ani přijít nemůže. Angelina je zde. Žije, slyší, a když ji zavoláte, přijde.
A teď předpokládejme, že zavoláte Ježíška.
Věří někdo v Ježíška?“
Nastává chvíle mlčení. Potom několik nesmělých hlasů odpovídá: „Ano, ano...“
„A ty, dítě, ještě věříš, že Ježíšek slyší, když ho voláš?“
Angelina náhle pocítila ulehčení.
S náhlým nadšením odpověděla: „Ano, věřím, že mě slyší.“ „Velmi dobře. Uděláme pokus. Viděli jste právě, jak Angelina
vstoupila, když jste ji zavolaly? Jestli Ježíšek existuje, uslyší vaše volání. Zavolejte ho všechny naráz a hodně hlasitě: Přijď, Ježíšku! Raz, dva, tři, všechny naráz!“
Děvčátka sklopila hlavy. Do těžkého, teskného mlčení se ozýval zlomyslný smích: „To je to, k čemu jsem vás
chtěla přivést! Tady je můj důkaz!
Vy si netroufáte zavolat proto, že víte, že nepřijde, ten váš Ježíšek!
A jestli vás neslyší, je to proto, že neexistuje, jako neexistuje baba Jaga a vodník. Protože je to pouze mýtus... historka pro hloupé ženy, brumlající modlitby. Nikdo to nebere vážně, protože to není pravda!“
Rozpačitá děvčata státe mlčela.
Tento sprostý, zdánlivě pádný důkaz byl ranou přímo do jejich
srdce.
Člověk by nesměl vědět nic o dětské psychologii, kdyby patřičně nedocenil vliv argument, založených na konkrétní zkušenosti.
Jedna, druhá, později se mi přiznaly – začaly pochybovat.
To je přece pravda, jestli Ježíšek existuje, proč ho ony nevidí?
Angelina stála bledá jako smrt. „Bála jsem se, že spadne,“
řekla mi jedna z jejích přítelkyň.
Učitelka zřejmě vychutnávala
rozpačitost dětí. Konečně zvítězila, zničila
nenáviděného Boha!
Tu se stalo něco docela neočekávaného.
Angelina vyskočila, šla doprostřed
třídy a s planoucíma očima zvolala:
„A tak my ho zavoláme! Zavoláme všechny
naráz: Přijď, Ježíšku!“
Všechna děvčata okamžitě vstala,
sepjala ruce k modlitbě a se srdcem
plným nesmírné naděje začala volat:
„Přijď, Ježíšku!“
Tohle učitelka nečekala. Instinktivně
couvla, ale oči z Angeliny nespustila. Nejprve
chvilka mlčení, těžkého jako agónie,
a pak jasný hlásek znovu pronesl: „Ještě!“
„Byl to křik, který boří stěny...“ vyprávělo
mi jedno z děvčat. Strach, netrpělivost,
pochybnosti na chvíli potlačené, ale
schopné znovu se objevit, pocit solidarity,
vzbuzený prudkým hnutím jedné z nich,
která se osvědčila jako vůdce, všechno tu
bylo, kromě očekávání „zázraku“.

„Volala jsem, ale nečekala jsem nic
zvláštního,“ přiznala se mi Gizela. Ale
právě tehdy přišla odpověď z nebe. Takhle
mi o tom vyprávěla děvčata, jichž jsem se
dotazoval jedné po druhé. Některé formulace
se mi nesmazatelně vryly do paměti.
Byl jsem tehdy knězem, který ještě potřeboval
znamení z nebe, vždyť podmínky
tehdejšího života nebyly nijak lehké.
Nedívaly se ke dveřím, ale na zeď před
sebou a na tomto bílém pozadí na Angelininu
tvář. Ale náhle se dveře tiše otevřely:
„Jako by tam vnikalo denní světlo.
To světlo stále sílilo, až se z něho stala
ohnivá koule.“ Tehdy je „zachvátil strach“,
ale trval tak krátce, „že ani neměly čas
zakřičet“. Koule se rozevřela a v ní se
objevilo Děťátko, „okouzlující, jaké jsme
ještě nikdy neviděly“. Toto Děťátko se
na ně mlčky usmívalo. Jeho přítomnost
byla „nekonečně sladká“. Už se nebály,
„pouze se radovaly“. Trvalo to... minuty,
čtvrt hodiny, hodinu? Zde se svědectví
rozcházejí. V žádném případě netrvalo
zjevení déle než jednu vyučovací hodinu.
Děťátko „bylo oblečené do bílého a podobalo
se malému slunci“, od Něho „vycházelo
světlo“. Denní světlo „vedle Něho
vypadalo jako černé“. Některá děvčata
jím byla oslněna. „Působilo to bolest
očím.“ Jiná se na Ježíška dívala bez bázně.
Ten neříkal nic, jen se usmíval, pak se
skryl ve světelné kouli a ta se „postupně
rozplývala“. Dveře se tiše „samy od sebe“
zavřely. Nadšená, „se srdcem přetékajícím
radostí“, nemohla děvčata promluvit
ani slovo.
Tu ticho přerušil ostrý křik. Učitelka
otřesená, s očima lezoucíma z důlků, zaúpěla.
Práskla dveřmi a utekla.
Angelina jako by se probudila ze
sna. „Právě to řekla, vidíte to! On existuje.
A teď mu poděkujeme!“ Všechny
si poslušně klekly, modlily se Otče náš,
Zdrávas a Sláva Otci. Potom vyšly ze třídy,
protože zazvonilo a byla přestávka.
Zpráva o tom, co se stalo, se přirozeně
rozšířila. Přicházeli ke mně rodiče.
Dotazoval jsem se děvčat jedné po druhé
a mohu odpřísáhnout, že jsem v jejich
výpovědích nezjistil žádné nesrovnalosti.
Ale zvlášť mě ohromilo, že to, co se stalo,
jim nepřipadalo nijak zvláštní.
„Byly jsme v nesnázích, tak nám Ježíšek
musel pomoct.“
A co učitelka?
Gertrudu dali do blázince. Páni celou
věc ututlali. Ona asi stále ještě křičí: „On
přišel! On přišel!“

Z publikace „A já jsem s vámi
i za železnou oponou“
připravil P. Pavel Zahradníček
Publikaci je možno objednat na adrese
A.M.I.M.S., 671 03 Vranov nad Dyjí 20.
76 stran, doporučený příspěvek na tisk je
15 Kč + poštovné.

Co říká katechismus?
Jakou hodnotu mají soukromá
zjevení?
Soukromá zjevení nepatří k pokladu víry,
mohou nám však pomáhat žít naši víru,
pokud si uchovají přesné zaměření na Krista.
Učitelský úřad církve, jemuž přísluší posouzení
takových soukromých zjevení, nemůže
proto přijmout ta zjevení, která si dělají
nárok na překonání nebo opravu zjevení,
jehož naplněním je Kristus.
Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,
Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006

Z časopisu Milujte se 11/2009, http://www.milujte.se


STŘEDA


 A jsou tu Vánoce...

  MODLITBA ZA RODINU

  Pane, žehnej naší rodině
  a posvěť ji. 

  Ať světlo tvé milosti
  stále svítí
  uprostřed nás.
  Ochraň nás
  před každým zlem,
  posilni
  naši vzájemnou lásku
  a dej, ať v síle modlitby
  společně neseme
  každou bolest
  i radost.
  Amen.



Časy se mění.

Před nějakými sto lety psal básník Jaroslav Vrchlický v předvánočním čase báseň:
  „Hlas zvonů táhne nad závějí - kdes v dáli tiše zaniká...
  Dnes všechny zvony v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká.“

Dnešního básníka inspirovala převánoční doba jinak. Také jste možná četli báseň (Miloslava Švandrlíka: Předvánoce):
  „Hlas zvonů táhne nad závějí, - kdes v dáli tiše zaniká ...
  A lidé do obchodů spějí, - zmocňuje se jich panika.
  Ten pro triko, ten pro košili, - ten zase pro kus flákoty.
  Před pulty chtivé davy šílí. - Čeká se na rum, na boty.
  Stařík se prudce hádá s pannou - pro cosi v pestrém balení.
  Co když to, probůh, nedostanou? - To by byl důvod k zhroucení!
  Zdalipak ještě vytrubují - z jasného nebe andělé?
  Zbyla jen vřava. Vášně bují. - Tak tedy šťastné, veselé.
Vy už tenhle předvánoční shon máte letos za sebou. Už jen zbývá zabalit dárky do hedvábného papíru, převázat stužkou s větvičkou smrčí, napsat jméno obdarovaného.
Vánoce jsou svátky dárků, v tom jsou všichni lidé na světě zajedno, ti věřící i nevěřící, křesťané i ateisté. Rozdíl je jen v tom, že křesťané vědí proč. Křesťané vědí, že proto si o vánocích dáváme navzájem dárky, že se nám dala darem Láska největší, Láska sama, Bůh. Křesťané vědí, že hodnota daru není v penězích, ale je v lásce, s kterou jej dáváš. Že dárkem dáváš sám sebe - podobně jako v daru Eucharistie se nám dává Pán Ježíš. V tom je krása a velikost dárku.
M. Quoist říká: „Kdybys předstal obdarovávat, přestal bys milovat.
   Kdybys přestal milovat, přestaneš růst.
   Když přestaneš růst, přestaneš i žít - stáváš se mrtvolou.“
Po sehnání a zabalení dárků nám zbývá ještě jedno důležité, totiž prožít hezky a křesťansky vánoční dny. Nepokazit je nervozitou, honěním, zlostností, náladovostí. To je snad největší dar celé rodině. A každý by se měl snažit jej cele darovat: Dobrou náladu, pohodu, vlídnost.
O vánocích by maminka neměla mít nouzi o pomocníky - a to nejen při loupání mandlí a míchání rozinek. Všichni by měli přiložit ruku pod komandem vrchního generála maminky, aby vše bylo včas připraveno a maminka mohla neutahaná sedět pěkně v kruhu ostatních.
O vánocích by ti, co jsou zvyklí být obvykle vlídní, měli by být ještě vlídnější. Ti, co jsou zvyklí být zlobiví a bručiví, ti by toho bručení měli na dobu vánoční vůbec zanechat.
Ti, co rádi pořád komandují, vychovávají, polepšují a kářou jiné, by měli své bližní nechat o svátcích na pokoji. Nedělat z vánočního domova polepšovnu.
„Zdalipak ještě vytrubují z jasného nebe andělé?“ ptá se teskně dnešní básník. - Odpovídám: Vytrubují. - Jen se musíme ztišit, abychom je uslyšeli. Jen musíme svá srdce naladit na příjem nebeské vlny - na vlnu lásky a dobré vůle.
Že to dnešní člověk umí, že s radostí vyhlížíte a nasloucháte i vy, moji milí posluchači, svědčí i vaše vánoční pozdravy, co od vás dostávám. V jednom čtu:
   „Boží láska konce nemá - nad pozemskou cestou k cíli,
   Jasná hvězdo u Betléma - vyjdi všem, co zabloudili.
   Ať nesmutní sami doma, - zvony aby uslyšeli.“

A já se připojuji a přeji vám všem slovy jiného přáníčka,co jsem dostal:

   „Radost a něhu - na vločkách sněhu
    pro Štědrý den.-
    Nejen na vánoce - v celém novém roce
    ať splní Bůh váš sen...“

Tak ať Bůh splní i vaše životní sny!

(
Úryvek z vánočního zamyšlení od neznámého autora)

 ČTVRTEK

 
 Štědrý den


TICHÁ NOC, SVATÁ NOC …


Tichá noc, svatá noc.

V spánku svém

dýchá zem,

půlnoc odbila,

město šlo spát,

zdřímli dávno

i pastýři stád,

/: jen Boží láska,

ta bdí. :/


Tichá noc, svatá noc,

náhle v ní jásot zní,

vstávej, lide můj,

tmu z očí střes,

v městě Betlémě

Bůh zrozen dnes,

/: z lásky se

člověkem stal. :/


Tichá noc, svatá noc,

stín a mráz vůkol nás,

v hloubi srdce však

Gloria zní,

dík, že hříšník

se s důvěrou smí

/: u svaté rodiny

hřát. :/


A co ty? Znáš a miluješ Boha? Je všechno v pořádku mezi tebou a Ježíšem Kristem?
Kdybys dnes v noci zemřel, půjdeš do nebe?


  Dítě Ježíš.

  Pane Ježíši,

 
máme tě před očima jako dítě
  a věříme, že jsi Boží Syn,
  jenž se stal člověkem
  skrze Ducha Svatého
  v lůně Panny Marie.

  Podobně jako v Betlémě
  i my, spolu s Marií a Josefem,
  anděly a pastýři,
  se ti klaníme a vyznáváme,
  že jsi náš jediný Spasitel.

  Stal ses chudým,
  abychom zbohatli z tvé chudoby:
  dej, ať nikdy nezapomínáme
  na chudé a na ty, kdo trpí.

  Ochraňuj naše rodiny,
  žehnej všem dětem celého světa
  a dej, ať nám vždy vládne láska,
  kterou jsi přinesl,
  aby činila náš život šťastnějším.

  Dopřej všem lidem, Ježíši,
  aby porozuměli poselství Božího narození,
  aby pochopili, že jsi přišel
  darovat celé lidské rodině
  světlo, radost a pokoj.

  Neboť ty jsi Bůh a žiješ a kraluješ
  s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého
  po všechny věky věků.
  Amen


 autor: Benedikt XVI.
 
26. září 2009


 






 
Anděl strážný, andělé, advent, vánoce, velikonoce, duchovní život, modlitby, příběhy.administraci