Anděl strážný

Anděl strážný, andělé, advent, vánoce, velikonoce, duchovní život, modlitby, příběhy. administraci

2. adventní týden


2. neděle adventní
pondělí
úterý
středa
čtvrtek
pátek
sobota

2. NEDĚLE ADVENTNÍ

Bůh je Láska.

Láska jako nejhlubší potřeba každého člověka se stala v Ježíšově učení hlavním pravidlem. Pro Něho je první a poslední otázkou: Miloval jsi? Miluješ?
Existuje jen jedna skutečná Láska, a to láska bez podmínek.
Není to vždy snadné, ale každý se jí může naučit.Tato láska je podmínkou šťastného života a také jeho cílem.

Hlavním posláním církve je zvěstovat radostnou zvěst. Zvěstovat, že Bůh tě miluje, že pláče, když se trápíš. Bůh každého člověka bere na svá ramena, a zvláště toho, kdo těžce zhřeší, protože takový člověk je nejvíce nemocný.

Církev stojí před dvěma úkoly:
1. Zvěstovat Boží lásku
2. Uzdravovat zraněná srdce


Pokud lidé nebudou uzdraveni ze svých zranění, neuvěří Bohu ani církvi, a nebudou spaseni.
Vždy, když dáme někomu trochu lásky, přitáhneme ho k Bohu a léčíme ho.
Kdo má zraněné, nebo dokonce zlomené srdce? Každý hřích, náš nebo cizí, působí v duši zranění. Velmi mnoho lidí nosí v sobě svá vnitřní zranění. Po celý život v sobě nosíme kousek dítěte, mládence, muže i starce. Pokud jsi utržil nějaké zranění například v dětství, zůstává v tobě po celý život, dokud se nevyléčí. Vnitřních zranění je celá řada. Nejtěžším je to, jestliže nás rodiče neměli rádi. Děti, které nebyly milovány už od početí, jakoby neměly antény, pomocí kterých by dokázaly přijímat Boží a lidskou lásku. Další ránou mohl být rozvod rodičů. Mnoho zranění se uskuteční mezi 7. - 10. rokem. Hodně lidí přestalo chodit do kostela, protože v té době k nim byl kněz nespravedlivý. Nebo je rodiče bili za to, když nechtěli jít do kostela. Když dítě doma stále jenom slyší slova o tom, že Bůh ho potrestá, když bude hřešit, ale nic o tom, že ho Bůh miluje, zůstává v něm strach z Boha. A když si i z kázání v kostele zapamatuje jen to, že je tam Bůh, který trestá, zůstává v něm celý život jediná myšlenka: Co nejdál od kostela!
Nebo tě v životě někdo něčím strašil, posmíval se ti, ublížil ti. Řada našich vnitřních zranění je také důsledkem toho, že neodpouštíme druhým lidem.
Všechna naše vnitřní zranění se nám ukládají do podvědomí a teprve, když se dostaneme do psychické nebo fyzické bolesti a únavy, se to najednou všechno sesype a nastává nemoc tělesná nebo duševní. Jestliže budeme léčit zraněné srdce, tak občas vyléčíme i tělo. Uzdravit zraněnou duši dokáže jen Ježíš, a proto je naším úkolem přivést člověka k Ježíši.
Nikdo ale nechce, aby ho k Bohu hnali násilím. Když mi Boha někdo vnucuje, nemůžu ho mít rád. K čemu je mi Bůh, který mne nepřitahuje? Toužíme po lásce, hledejme tedy Boha, který je Láska! Tento Bůh tě volá, potřebuje tě! Ne pro sebe, ale potřebuje, aby ses modlil za svou ženu, za své děti, za svou rodinu, za všechny, které ti svěřil do péče. Potřebuje, abys je všechny měl rád. Potřebuje, aby ses stal potrubím, skrze které může proudit k druhým lidem Boží živá voda, která je uzdraví a změní.
My bychom rádi občas udělali něco pro Boha. Ale On nám říká: Já bych chtěl přijít k tobě. Dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce. Dovol, abych pro tebe Já mohl něco udělat!
Nemusíme se bát poznat Boží vůli pro náš život. Je to pro nás to nejlepší, co nás může potkat.

Bůh má pro tvůj život zvláštní plán. Dej se Mu dobrovolně zcela k dispozici a uvidíš, co se stane. Nemáš přece co ztratit, kromě svých starostí, úzkostí, nejistot a zklamání, které často bývají výsledkem našeho vlastního úsilí.

Svatý Bože, buď ode dneška Pánem mého života. Nadchni mne pro novou cestu s Tebou. Pomoz mi pochopit, že můj život nezáleží jen v tom, abych se chránil hříchu, ale abych co nejvíce prospíval v konání dobra, jak si to Ty přeješ. Daroval jsi mi mé bližní ne proto, aby mi překáželi, aby mne rozčilovali, aby mi byli podnětem ke zlu, ale aby mi svou přítomností i svým obdarováním pomáhali, abych také já rostl. Pomoz mi, abych se je naučil milovat. Použij mne ke své službě lásky, jak Ty chceš. Děkuji Ti za všechno, co jsi pro mne udělal.


2nedelevenec.jpg

Dnes svítí na adventním věnci už 2 svíčky.

 PONDĚLÍ


  JAK SE SLOVO  STALO TĚLEM

Panna Maria je nám blízká. Stala se pod křížem i naší Matkou. Učí nás jít životem s důvěrou v Boha. Máš nějaký problém? Jdi za Marií! Ona sice nevyřeší všechny tvoje problémy, ale nebudeš na ně sám, sama. Maria ti nebude umetat cestičky, ale obejme tě, potěší, pomůže. Funguje to. Mnozí z nás to zakusili již mnohokrát. Jen na to často zapomínáme.

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova, jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní  a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán stebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího ...."
Maria řekla andělovi:" Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní."

Umíte si to představit, jak to tehdy bylo?  Celé nebe jistě s napětím čekalo, jak se k tomu Maria postaví. Co odpoví? ANO? Nebo snad řekne NE, já se na to necítím?

Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." (Lukáš 1:28-38)

Zaplesej, milostí zahrnutá!  Raduj se, Jitřenko spásy !
Jak by se asi zachovala dnešní věřící dívka? Snad by si myslela, že se zbláznila, když se jí zdálo, že vidí anděla  a šla by nejdříve k psychiatrovi.

Maria po andělově zprávě nešla do chrámu, ani ji později neovládla pýcha. Sbalila si věci a šla sloužit Alžbětě. Maria se prostě  podrobila oznámení, které bylo nepochopitelné i pro ni. Ona sama věděla, že nežila s mužem. Víte, co znamenalo v židovské kultuře smilstvo? A ještě k tomu s následky? Jak odůvodní své těhotenství Josefovi a lidem? Maria byla odvážná. Jenom víra jí mohla dodat odvahu i před hrozícím případným ukamenováním. Když těhotná Maria navštívila svou sestřenici Alžbětu, velebila Boha:

Duše má velebí Pána a můj Duch jásá v Bohu mém Spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno. (Lukáš 1:46-49)

Ženy Izraele očekávaly příchod Mesiáše: Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, panna počne a porodí syna. (Izajáš 7:14)

Nikdo nemůže vysvětlit, jak Duch svatý oplodnil Marii. Vždyť ani jeden lékař nerozumí přirozenému vzniku života, který může jen odpozorovat a popsat. To, že se Ježíš narodil z panny, že neměl lidského otce, je zásadní pro celou křesťanskou biblickou víru. Matouš otevírá celý Nový zákon ve druhé kapitole touto pravdou:

Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého To všechno, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: "Hle, panna počne." (Matouš 1:20-22)

A jak to bylo s jejím zasnoubením s Josefem?
Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ... Její muž Josef byl spravedlivý ... (Matouš 1:18-19)

V 19. verši je zajímavé, že je Josef nazván Mariiným mužem, i když v předešlém verši stojí "Maria byla zasnoubena Josefovi". V židovské tradici bylo zvykem, že svatba měla dvě fáze. První "kiddušin" byla zkušební smlouva, během které se manželé nesměli stýkat a byli pod přísným rodičovským dohledem. Pár byl už právoplatně oddaný. "Kiddušin" trval 12 měsíců, aby bylo zaručeno panenství nevěsty a vyloučeno narození nemanželského dítěte. Kdyby byla smlouva během "kiddušinu" porušena, následoval by rozvod. Druhá fáze svatby byla "huppa". To byla oslava konce "kiddušinu", my bychom řekli vlastní svatba, která obyčejně trvala sedm dnů, po níž se manželé tělesně sblížili. Marie byla zastíněna Nejvyšším v první fázi manželství, v "kiddušinu". Proto byla Marie Josefovou manželkou a Josef jejím právoplatným mužem, přestože se ještě tělesně nepoznali, jak potvrzuje následující verš:

Ale nežili spolu, dokud neporodila syna a dal mu jméno Ježíš. (Matouš 1:25)

Maria porozuměla, co se jí přihodilo. Ale co chudák Josef? Když přišel na to, že je Marie těhotná, musel být šokován. Vždyť ji znal jako čestnou dívku a nevěrnost byla určitě to poslední, co by od ní očekával. Oba museli být rozrušeni, určitě znali zákon a trest za smilnění: Když dívku, pannu, zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou. Dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze středu Izraele. (5. Mojžíšova 22:13-24)

Maria otěhotněla ve společnosti, která neměla pochopení pro prohřešky mládí či vášně. Vyprávějte lidem, že je dívka těhotná, aniž by poznala muže. Kdo znás by neměl pochybnosti? Dnes se takové způsoby zdají být kruté. Kdybychom žili v té době, asi bychom zvedali kamení, protože Mojžíšovy zákony byly v živé paměti. Ale Duch svatý, který započal život Ježíše v Marii, ji neopustil.

Vžijme se do situace Marie. Mladá, zasnoubená dívka otěhotní. Jak vysvětlí těhotenství svému snoubenci a příbuzným? I když svému snoubenci věří, že bude následovat svatba, dítě může být překážkou. Ekonomická a bytová situace snoubenců byla neradostná. Maria neměla pro dítě zajištěny ani základní životní potřeby. Neměla dětskou výbavičku, neměla podporu okolí, zdravotní péči ani dětské přídavky. Maria neměla nic, co by jí v dané těžké situaci pomohlo. Zvyky a zákony byly proti dvojici.

Její muž byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, proto se rozhodl propustit ji potají. (Matouš 1:19).

Ale jak víme, všechno dopadlo jinak. Maria a Josef měli to nejdůležitější, co potřebuje každá žena, každý muž, každá dvojice. Měli naprostou poslušnost a neochvějnou víru v Boží vedení. Krátce po narození dítěte se dostávají do situace  emigrantů a uprchlíků. Nepodceňovali žádné nebezpečí, které jim i dítěti hrozilo. Přijali dítě a bez váhání opustili domov.

... anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň. vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." (Matouš 2:13)

Herodes se rozlítil natolik, že dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a vcelém okolí ve stáří do dvou let. Teprve až Herodes zemřel, vrátil se Josef a Maria s dítětem do Nazaretu.

Josef a Maria ani jednou neřešili komplikovanou situaci svým rozumem. Jejich víra a důvěra v Boží řízení vytvořila bezpečný domov pro dítě, Spasitele světa.

zdroj: zpracováno podle přednášky V. Řehulky a HCJW World radio


 ÚTERÝ


  Zklamávám tak často ...

Často to zkoušela znovu a znovu a nikdy jí to nevyšlo. Stále stejné chyby, ne a ne se jich zbavit. Nakonec rezignovala a  všeho nechala. Proč se ještě snažit? Stejně je to k ničemu. Asi nikdy nebudu dobrou křesťankou. Myslím, že o takové nedokonalé lidi, jako jsem já  Bůh ani nestojí. Proč bych se měla ještě modlit? Vždyť by to byla jen přetvářka, když stále tak zklamávám, říkala si.

Celá bych se už za tu dobu musela změnit, ale já to prostě nesvedu. Tak ráda bych chtěla udělat svým životem Bohu radost, ale nedaří se mi to. Má to ještě vůbec pro mne nějaký smysl, modlit se a zkoušet alespon trochu nábožensky žít?

Kněz, ke kterému s tím přišla, se tajemně usmál a řekl: „Myslím, že Bůh má z tebe radost.“ „Jak to?“ zeptala  se Katka překvapeně. „Protože jsi to myslela opravdově a poctivě a před Bohem nejednáš pokrytecky. Mám pravdu?“ „Ano.“ „Vidíš, a to je krásné a Bohu milé!“A taky máš Boha ráda, chtěla jsi mu udělat radost, ne?“ „Ale vždyť jsem ho přece zklamala …“ Podívej, představ si, že máš dva syny. Jeden se dobře učí, na své oblečení je opatrný, chová se vzorně, ale máš pocit, že je k tobě nějak chladný a lhostejný. Druhý je rozesmátý uličník, který tě občas naštve špatnými známkami a roztrhanými kalhotami. Ale když odpoledne přiběhne ze dvora, skočí ti kolem krku a dá ti velkou pusu. Řekni, který by ti byl milejší?“ „Asi ten druhý.“ „No vidíš, i když tě občas zklame! I tebe má Bůh rád, i když občas zklameš, zná přece tvou snahu a lásku k Němu! A tvá zkušenost ti ukazuje, jak jsme  všichni  na Bohu závislí a učí tě pokoře. S pokornými lidmi může Bůh něco dokázat, rozhodně víc než s lidmi, hrdými na své ctnosti. Samozřejmě na sobě musíš dále pracovat, statečně a trpělivě potírat své chyby, nenechat se odradit případnými neúspěchy, a to vše z lásky k Bohu. Uvidíš sama, jak při tom budeš duchovně zrát. Modlit se ale nepřestávej, modlitba je velmi důležitá. I když při tom nic zvláštního necítíš, nebo je ti to někdy obtížné, důvěřuj Bohu a nepřestávej se modlit. Když se ti něco nepodaří, začni znovu. S velkou láskou k Bohu a vděčností vynahraď své chyby dobrými skutky a projevovanou křestanskou láskou vůči druhým lidem, zvlášt svým nejbližším doma. A když toho někdy bude na tebe moc, schovej se do Božích dlaní jako poraněný ptáček a On tě uzdraví.“

Katka ucítila v očích podivné vlhko. V tu chvíli  pochopila něco hlubokého a krásného. Domů se vracela šťastná a odhodlaná  dělat Bohu i lidem tu největší radost, jaké jen bude schopna.
...............................................................................................

Zklamání člověka, který se snaží o mravní poctivost, není totéž jako být špatný. Takovými zkušenostmi nás Bůh učí pokoře. Často právě takto složíme těžkou zkoušku víry tím, že naprosto důvěřujeme Bohu, vždy znovu statečně bojujeme, nevzdáváme to a křesťanskou láskou vyrovnáváme to, v čem jsme chybili na jiném úseku.

Miluji tě! Mám tě rád! Jsem rád, že tě mám!
Tato slova nám dělají velikou radost, když nám je někdo řekne. To dává našemu životu smysl. Říkáme si, že teprve teď žijeme skutečně naplno, protože je tu někdo, kdo nás uznává. Najednou je život krásný, práce nás baví a všechno jde jakoby samo. Člověk náhle cítí příliv energie, žádná překážka se mu nezdá být velká. Díváme se na svět kolem sebe jinýma očima. A to jen proto, že je tu někdo, kdo nám věnuje svou náklonnost a lásku.

Mnoho mladých, ale i starých lidí si stěžuje: Mne ještě nikdo doopravdy nemiloval, nikdo mne nechce.
Bůh tě má rád, takového, jaký jsi, mnohokrát to dokázal. Přečti si Nový zákon a dáš mi za pravdu. Ježíš chce přijít i k tobě, nemusíš být sám. Naslouchá ti, mluví s tebou. Váží si tě, počítá s tebou! Duchovní život je krásný a bohatý, není to nuda. Přináší člověku radost a klid v duši.


VEČERNÍ MODLITBA

Bože,

prostírám před Tebou celý svůj dnešní den.

Obětuji Ti ve spojení s Ježíšem Kristem,
radosti i bolesti tohoto dne.
To vše přináším jako svou malou oběť
abych přispěl ke spáse všech lidí
a k oslavě nejsvětější Trojice.

Bože, ukaž mi, jaký jsem  ve Tvých očích a dej,
ať se stanu takovým, jakým Ty mne chceš mít.
Děkuji Ti, že mne máš tolik rád
a že chceš pro mne jen to nejlepší.
Dal jsi mi na cestu životem osobního průvodce,
mého Anděla strážného, prosím Tě, dej mi také
srdce  ochotné naslouchat jeho hlasu.
Přijď ke mně, Duchu svatý, naplň mé srdce a zapal
v něm oheň své Lásky a Milosrdenství..
Prosím Tě taky o světlo Pravdy a dar Moudrosti,
o Tvou pomoc, abych se vždy dobře rozhodoval
a správně jednal.
Amen.

zpracováno podle brožurky Duchovní rozhovor ( Klemens Tilmann )

 STŘEDA


  Svátost smíření
 křesťanské uzdravení minulosti

 Jak se zpovídat?

 "Nejlépe nijak", soudí někteří lidé a mají proti zpovídání mnoho výhrad a ještě víc nechuti.

"Proč mám ve zpovědnici odříkávat knězi - člověku jako já, kdejaký hloupý nápad, kdejaké šlápnutí vedle? Já při tom neprožívám žádnou lítost, ale zato spíš trapnost".

Bída je, když si to tak jen myslíš a neřekneš to nahlas a knězi. Kněz by ti mohl odpovědět, že takovéto zpovídání by bylo opravdu trapné. Řekl by ti, že z kdejaké maličkosti se zpovídat opravdu nemusíš, vždyť k odpuštění a smazání lehkých hříchů stačí lítost. Řekl by ti toho mnohem víc. Jeden kněz to dokonce pro tebe napsal. Aby sis to mohl v klidu přečíst a nemusel se cítit trapně. Je to P. Ladislav Simajchl a můžeš si to přečíst v malé on - line brožurce Jak se zpovídat. Najdeš ji  v on - line křesťanské knihovně www.knihovna.net a můžeš si ji zdarma stáhnout na svůj počítač. Trvá to jen několik sekund. V případě stažení se brožurka uloží ve formátu ZIP a můžeš si ji rozbalit později.

Hlavním posláním církve je zvěstovat radostnou zvěst. Zvěstovat, že Bůh tě miluje, že pláče, když se trápíš. Bůh každého člověka bere na svá ramena, a zvláště toho, kdo těžce zhřeší, protože takový člověk je nejvíce nemocný.

Každý hřích, náš nebo cizí, působí v naší duši zranění.
Naše vnitřní zranění jsou zárodkem nenávisti k lidem i k Bohu.

Velmi mnoho lidí je zraněno a právě toto může být důvodem, proč nechodí do kostela a utíkají od Boha i církve. Zvláště muži raději odcházejí třeba do hospody, protože láhev je, na rozdíl od lidí v kostele nebo jejich manželky, neodsuzuje.Tady se rodí ateismus. Existují například spisovatelé, kteří byli v semináři, ale později z něj vystoupili a začali nenávidět církev a psát knížky proti Bohu i Panně Marii jenom proto, že v semináři nezažili lásku, ale jen přísnost rektora.

Z vnitřních zranění povstává narkomanie, homosexualita či masturbace. Chlapec nebo děvče může mít problémy s masturbací proto, že v dětství neměli správný vztah k matce nebo k otci, že je otec nebo matka neměli rádi, že je nebrali do náručí. Jestliže kluk neměl správný vztah k otci, může upadnout do homosexuality. 90% případů má tento důvod.

Člověk nemůže přežít, pokud ho někdo nemá rád.
Pokud ti nikdo v životě neřekl, že tě má rád, tak "umíráš".
Když mě nikdo nemá rád, tak nemohu uvěřit, že mě Bůh miluje.

V důsledku toho se stává, že se někteří lidé postí, modlí a obětují jenom proto, aby si od Boha nějakým způsobem zasloužili lásku. Takoví lidé nejsou schopni ve svém životě přijmout nějaký dar, protože mají stále pocit, že za všechno musí zaplatit. Tito lidé mají velký problém s tím, aby se naučili milovat. Podobně je to s dětmi, které rodiče neměli rádi nebo se o ně příliš nestarali. Tyto děti jakoby neměly antény, pomocí kterých by dokázaly přijímat Boží a lidskou lásku. Jejich vnitřní zranění se může později projevit například v odporu vůči autoritám.

Tato i jiná zranění je třeba léčit, ne jen říkat: to nesmíš, to je hřích.

Od té doby, kdy si toto uvědomíme, se naučíme nikoho nesoudit.

Naučíme se vidět, že lidé mluví a jednají v důsledku svých vnitřních zranění.

Na alkoholika se dívejme jako na člověka, který mohl být v dětství nějak zraněn. Na muže, který neustále střídá vztahy se ženami, jako na člověka, který v dětství nemusel zažít opravdovou lásku maminky. Na ženu, která neustále hledá nové a nové známosti, jako na člověka, který nepoznal lásku svého otce nebo své matky.

Řada našich vnitřních zranění je také důsledkem toho, že neodpouštíme druhým lidem. Nadarmo chodíme do kostela, jestliže jsme smířeni s tím, že v sobě nosíme nenávist.

Církev stojí před dvěma úkoly:
1. Zvěstovat Boží lásku
2. Uzdravovat zraněná srdce

Křesťanské výzvy k modlitbě, půstu, zpovědi, k účasti na mši svaté, ke čtení a úvahám o Božím slově jsou pomocí člověku, aby našel cestu a prostředky na cestě do cíle.

Hlavním pravidlem křesťanského života je sloužit v lásce jedni druhým.
Dokonce máme být připraveni umírat v této službě lásky, aby druzí mohli žít. Ale pozor, umírat ve službě lásky neznamená sám přestat žít, neexistovat, ničit se! Znamená to stát se postupně způsobilým k tomu, aby nás mohla prostoupit Láska v celé její šíři a plnosti.


 ČTVRTEK


  TVŮJ ANDĚL STRÁŽNÝ

 Je tvůj anděl strážný tvým přítelem?
 Nebo ses s ním ještě nestačil seznámit? :o)

Je to duchovní bytost, která žije blízko Boha. Anděl je posel, a můžeš s ním komunikovat pomocí slov a myšlenek.

Se svým andělem jsi každý den. Abys na něj nezapomínal, můžeš si ho nějak pojmenovat. On už asi má své jméno, které neznáš, ale třeba nějakou milou přezdívkou určitě nepohrdne. Třeba andílek, přítel, ochránce  nebo prostě anděl strážný.

Jsou některé dobré myšlenky a nápady, které k tobě přicházejí jakoby zvenčí. Že je to myšlenka od dobrého anděla, poznáš tak, že tě hned napadne 1000 důvodů. proč ten nápad nerealizovat, i když se jedná třeba o úplně obyčejnou věc. A když pak do toho jdeš, máš přímo andělskou radost :o).

A co ty špatné myšlenky, od špatných andělů?

Tak ty se někdy přímo vnucují, doslova útočí a jakoby tě nutily: udělej to hned, teď, moc o tom nepřemýšlej. Zlý anděl zamlžuje důsledky a cíl. Když se na ni budeš snažit zapomenout, moc to nepomůže, tím víc tě bude pronásledovat. Prostě ji chyť za uši a řekni jí: Co vlastně chceš? Dej mi pokoj. Ven, tam jsou dveře! A dál nepůjdeš, nestojím o tebe.

Někdy to pomůže, ale jsou i takové drzé myšlenky, které se klidně vrátí zpátky oknem. A šeptají, zkus to přece, když ne doopravdy, tak jen tak, v duchu, představ si, jaké by to bylo, když ... A jdou s tebou všude, kam se hneš. Jsou neodbytné.

Dobrý anděl ti jistě poradí, jak na ně, když se ho zeptáš. Třeba tak, že nutkavé myšlence nahlas řekneš: Ty otravo, když  tě nemohu vyhnat, tak si posluž, poletuj si kolem, ale já s tebou už nebudu diskutovat a ztrácet čas. Pokud se ti dál honí špatné myšlenky hlavou bez toho, že bys je sám vyvolával, nemusíš mít žádný pocit viny. To není tvoje chyba. Chyba by byla, kdybys diskutoval nebo o tom špatném snil. Takové dlouhodobé snění je  ztráta času. Navíc vede k melancholii a  smutku, oslabuje tvou duši a vůli. Často se po něm dostaví pocit prázdnoty.

zpracováno podle přednášky p. V. Řehulky


MODLITBA K ANDĚLU STRÁŽNÉMU


Zas tu se mnou nikdo není,
na slůvko a pomodlení!
Bez maminky, bez tatínka,
smutně se to večer spinká!

Mámo, pojď si na chvilku,
sednout na mou postýlku!
Čekám na tvé pohlazení,
políbení, pomazlení!

Práce, schůze, auto, chata,
stále kolem všechno chvátá!
Dostat pusu, kříž na čelo,
jak by bylo hned veselo!

V samotě se ale bojím . . .
a o hračky už nestojím . . .
vůbec se mi nechce spát . . .
umí táta, máma, lhát?

Andělíčku, můj strážníčku,
opatruj mně mou dušičku!
Aspoň ty jsi se mnou tady,
ty a pán Bůh, on je všady.

Umíš, prosím, natřít chatu?
Ať v neděli vidím tátu!
Můžeš večer, než se usíná,
zajít místo mámy do kina?

S tebou se tu tedy modlím,
za mámu a tátu prosím.
Jé, co kdybych za pár let,
chtěl jim stejným odplácet?

Pojď mi tedy na pomoc
a dej nám všem dobrou noc!
Ne, sám nejsem, to už vím,
Ne, já už se nebojím!

 PÁTEK


  Posvátný prostor.


Člověk, který se modlí a medituje, prožívá svou vlastní práci a svou roli ve společnosti jako nástroj, jako prostředek, jímž se konkrétně účastní velkého Božího plánu. Jeho aktivita tedy není poznamenána zlobou, žárlivostí a závistí, touhou pomoci  a nezdravou soutěživostí.

Jezuité již delší dobu nabízejí na Internetu zajímavého průvodce v denní modlitbě v různých jazycích. Na každý den připravili pomůcku k modlitbě, zamyšlení a úryvek z Bible.

Tento projekt se jmenuje "Posvátný prostor" a najdete ho na adrese   www.jesuit.ie/modlitba a taky na http://www.modlitba.net/

Určitě se tam podívejte, jak budete mít volnou chvilku, stojí to za to.


Stopy v písku

Jedné noci jsem měl  zvláštní sen. Šel jsem s Bohem, svým Pánem, po dlouhé písčité pláži podél moře. Na temném nebi se promítal film mého života. Provázely jej dvoje stopy v písku. Udivilo mne, že v těch nejtěžších a nejsmutnějších obdobích mého života se objevovaly stopy jen jedny.

V rozpacích jsem se zeptal:
"Pane, Ty jsi mi slíbil, že vždy půjdeme spolu. Ale teď vidím, že v době nejtěžších zkoušek jsem šel sám. Proč jsi nebyl se mnou, když jsem Tě nejvíc potřeboval?"
Na to mi Bůh odpověděl: "Právě tam, kde vidíš v písku jen jediné stopy, tam jsem tě nesl ve své náruči."

obrazek

Tento krátký text Stopy v písku byl inspirován známou básní Margaret Fishbeck Powersové. Patří k nejžádanějším letáčkům BTM - Brněnské tiskové misie. Najdete jej na http://www.btm.cz/index.php?menu=letacek&jaky=82.


 SOBOTA


  Student Tomáš

Když jsme spolu naposled mluvili, měl obavu, že už nebude mít čas říci o tom svým spolužákům. "Já ti rozumím, Tomáši," odvětil jsem. - "Řeknete jim to za mne? Řeknete to celému světu?" - "Řeknu, Tomáši, řeknu to celému světu, jak nejlépe budu umět." ...

Stalo se to asi před dvanácti lety. Stál jsem a pozoroval studenty přicházet do posluchárny na mou první přednášku. Ten den jsem Tomáše uviděl poprvé. Hned mne zaujal. Měl dlouhé světlé vlasy. Spadaly mu hluboko pod ramena. S chlapcem s dlouhými vlasy jsem se v posluchárně ještě nesetkal. Vím, že nezáleží na tom, co je na hlavě, ale co je v ní; přesto mne to v tu chvíli překvapilo a trochu pobouřilo. Okamžitě jsem si ho zařadil mezi podivné lidi. Při hodinách byl jakýmsi místním ateistou. Neustále něco namítal proti existenci Boha. Pochybovačně se usmíval a můj výklad provázel různými posměšky. Celý semestr jsme spolu žili relativně v míru, ale přiznávám, že mi Tomáš šel na nervy.

Po závěrečné zkoušce u mne se zeptal trochu cynickým tónem: "Myslíte, že někdy najdu Boha?" Rozhodl jsem se ho trochu šokovat: "Vůbec ne!" řekl jsem důrazně. - "Ale já si myslel, že to byl cíl vašich přednášek." Nechal jsem ho odejít pár kroků a pak jsem zavolal: "Tomáši! Nemyslím, že ho někdy najdete, ale jsem si naprosto jist, že On najde vás!" Pokrčil rameny a odešel z mé třídy i z mého života. Cítil jsem zklamání, že neocenil mou odpověď, kterou jsem považoval za docela vtipnou.

Později jsem slyšel, že Tomáš promoval. Pak přišla smutná zpráva, že má rakovinu. Dříve než jsem ho stačil vyhledat, přišel sám. Vešel do mé pracovny. Jeho tělo bylo zchátralé, vlasy mu vypadaly, ale oči měl jasné a hlas pevný.

"Tomáši, často na vás myslím. Slyšel jsem, že jste nemocný!" řekl jsem bez rozmyslu. - "Ano, velmi nemocný, mám oboustrannou rakovinu plic. Je to otázka několika týdnů." -"Mohu se vás na něco zeptat?" - "Jistě, co chcete vědět?" -"Musí to být hrozné, když je člověku čtyřiadvacet a umírá." - "Mohlo by to být horší." - "Jak to!" -"Horší by bylo být starý padesát let a nemít žádné hodnoty ani ideály, myslet si, že pití, ženy a peníze jsou na prvním místě v životě. Ale ten hlavní důvod, proč jsem vás navštívil je to, co jste mi řekl po zkoušce."

Tak vida, pamatoval si to, pomyslel jsem si. "Ptal jsem se vás, jestli si myslíte, že někdy vůbec najdu Boha. A vy jste řekl, že ne, což mě překvapilo. Pak jste řekl: On najde vás. Hodně jsem o tom přemýšlel. i když jsem Boha nijak zvlášť nehledal. Ale když mi vyoperovali nádor a řekli mi, že je zhoubný, začal jsem se Bohem vážně zabývat. A když se zhoubná choroba rozšířila do životně důležitých orgánů, začal jsem bušit na nebeskou bránu. Ale Bůh se neobjevil. Vlastně se vůbec nic nestalo. Snažil jsem se o něco s obrovským úsilím, ale bez úspěchu. Byl jsem z toho vyčerpaný a měl všeho až po krk. A pak jsem toho nechal.

Jednou ráno jsem se probudil a místo, abych vyslal pár dalších proseb přes vysokou zeď k nějakému Bohu, který tam může a nemusí být, prostě jsem to vzdal. Došel jsem k názoru, že mi nezáleží na Bohu, posmrtném životě ani na něčem podobném. Rozhodl jsem se, že čas, který mi zbývá, strávím něčím užitečným. Přemýšlel jsem o vašich přednáškách a vzpomněl jsem si, že jste taky říkal: "Největším smutkem je prožít život bez lásky. Ale stejně smutné by bylo projít životem a opustit tento svět, aniž jsme řekli těm, které jsme milovali, že je máme rádi." Začal jsem s tím nejtěžším - svým tátou ...

Četl zrovna noviny, když jsem přišel. "Táto," "Copak?" zeptal se a četl dál. "Chtěl bych s tebou mluvit." "Dobrá, tak mluv." "Chci říct ... Je to opravdu důležité. "Noviny znova klesly. "A co je to?" "Táto, mám tě rád. Chtěl jsem jen, abys to věděl."

Tomáš se na mne usmíval a se zřejmým uspokojením, jako kdyby v nitru cítil proud teplé, utajené radosti, pokračoval: "Pak otec udělal dvě věci, které jsem u něj nikdy nezažil. Plakal a objímal mě. Povídali jsme si celou noc, i když musel ráno do práce. Cítil jsem se dobře, byl jsem rád, že mě má rád. S matkou a mladším bráchou to bylo snazší. Plakali jsme spolu, objímali se, a říkali si hezké věci. Litoval jsem jen jednoho - že jsem s tím tak dlouho otálel. Až ve stínu smrti jsem se začal svěřovat a otevírat lidem, ke kterým jsem měl ve skutečnosti tak blízko.

Změnil jsem svůj postoj a Bůh byl tady. Když jsem ho usilovně prosil, nepřicházel. Připadá mi, že jsem byl tehdy jako krotitel, který drží před zvířetem obruč a říká: Jen pojď, proskoč! Tak jsem i já říkal Bohu: Přijď, máš na to tři dny. Bůh ale dělá věci svým způsobem a ve chvíli, kdy sám chce. Ale důležité bylo to, že byl tady. Našel mě. Měl jste pravdu. Našel mě, i když jsem ho já přestal hledat."

"Tomáši!" doslova jsem lapal po dechu. "Mám dojem, že říkáte něco důležitého a mnohem významnějšího, než si sám uvědomujete. Pochopil jste, že nejjistější cestou, jak nalézt Boha, je otevřít se lásce. Nedělat z Boha soukromé vlastnictví, řešitele problémů nebo okamžitou osobní potřebu. V Bibli stojí: Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm." (Bible, 1. list Janův 4, 16)

"Tomáši, mohl bych vás požádat o malou laskavost? Víte, když jsem vás vyučoval, dost jste se mě natrápil. ale můžete mi teď všechno vynahradit tím, že přijdete a povíte studentům to, co říkáte teď mně. Kdybych to řekl já, nebylo by to z poloviny tak účinné, jako když to povíte vy." - "Hm... Dokázal jsem to říct vám, ale nevím, jestli to budu umět povědět celé třídě." - "Přemýšlejte o tom, Tomáši, a až budete chtít, zavolejte mi."

Za několik dní Tomáš zavolal, že je připraven to říct před celou třídou, že to chce udělat pro Pána Boha a pro mne. Domluvili jsme si datum, ale už k tomu nedošlo. Měl jinou schůzku, mnohem, důležitější, než setkání se mnou a mojí třídou. Jeho život samozřejmě smrtí neskončil, jen se proměnil. Tomáš vešel do života mnohem krásnějšího než lidské oko kdy vidělo, lidské ucho kdy slyšelo a lidská mysl kdy vymyslela.

A tak vám všem, kteří jste si přečetli toto prosté svědectví o lásce, velmi děkuji. A tobě, Tomáši, který jsi tam někde na sluncem ozářených pahorcích, vzkazuji: "Řekl jsem jim to! Řekl jsem jim to, jak nejlépe jsem uměl."

zdroj: http://laska.xf.cz

Vložíš-li svou minulost do rukou psychiatrovi,
napíše ti prášky proti depresi.

Vložíš-li svou minulost do rukou psychologovi,
naučí tě, jak na ni zapomenout.

Vložíš-li svou minulost do rukou Ježíšovi,
uzdraví ji.


 
Anděl strážný, andělé, advent, vánoce, velikonoce, duchovní život, modlitby, příběhy.administraci